Fanynky mi posílají kalhotky
Fanynky mi posílají kalhotky
Proslavil se jako finalista SuperStar, ale zpíval celý svůj život. (27) o sobě říká, že se cítí být víc hercem než zpěvákem, když miluje tak naplno a do konce života v něm prý zůstane malé dítě. Má obrovské charisma, je nesmírně inteligentní a já jsem si díky osobnímu setkání o něm mohla konečně udělat vlastní obrázek - jiný, než mi doposud podsouvala média. Konečně jsem pochopila, proč mu fanynky padají k nohám...
O vás se říká, že jste zpívající lékař. Mě zajímá ten lékař...
Vystudoval jsem všeobecnou lékařskou fakultu Karlovy Univerzity v Plzni. Studoval jsem šest let a ještě před tím jeden rok v lázeňském městě Poděbrady, to byla taková příprava.
Po studiu všeobecného lékařství si můžete vybrat, v jakém oboru chcete pracovat?
To záležím na tom, co chcete dělat, a na tom, kde najdete místo. Já jsem chtěl být plastickým chirurgem, ale měl jsem o tom několik debat s různými lékaři, dokonce například s doktorem Měšťákem (uznávaný plastický chirurg z pražské kliniky Esthé, pozn. redakce). A ten mi řekl, že můžu být plastickým chirurgem, ale budu muset zapomenout na zpívání, tedy pokud bych chtěl být dobrým chirurgem. Nezbyl by mi čas. Také v tomto oboru nikdy nemáte jistotu v pracovním místě, v Česku je mnoho chirurgů... Já jsem dostal nabídku na práci na kožní klinice na Bulovce a přijal jsem ji, protože do tohoto oboru trošku zasahuje i ona chirurgie, jmenuje se to korektivní dermatologie, což je úžasný obor.
Na Bulovce pracujete přes půl roku, s čím vás tam přijímali?
Nebylo to tak růžové (smích). Klinika asi přemýšlela, co udělá s pacienty to, že přijme lékaře, který je známý jako účastník SuperStar a zpěvák. Ale když se mnou přednosta kliniky dělal pohovor, tak pochopil, že mi nejde jen o zpěv a showbyznys.
Od doktorky Cajthamlové z pořadu Jste to, co jíte vím, že ji teď pacienti poslouchají téměř na slovo, což přikládám popularitě. Máte to podobně?
Úplně takhle ne, ale je to o tom, že při setkání s pacienty padá určitá bariéra. Už mě někdy viděli v tisku, už o mně četli a slyšeli. Mnohdy mě berou jako kamaráda a asi mi víc důvěřují. Mám pacientku, která trpí depresí, mluvím s ní o divadle, muzikálech a o umění a ona mě bere (usmívá se). Jedna pacientka nemohla chodit, tedy mohla, ale nespolupracovala, nechtěla chodit na rehabilitaci. Přišel jsem za ní a začal jsem si ji dobírat, že zlobí. Pak jsem jí slíbil, že jestli začne spolupracovat, tak jí přinesu nejnovější fotky z divadla. A ona chodit začala.
Když jsme spolu hovořili v Náchodě na soutěži Muž roku, tak jste do rozhovoru sem tam vložil anglický výraz. Kolika jazyky vůbec hovoříte?
Mluvím persky, to je můj rodný jazyk. Žil jsem 12 let v Kuvajtu, kde jsem se naučil perfektně arabsky, a můžu říct, že umím přízvuky všech arabských zemí. Například Arab z Kuvajtu neovládá libanonský nebo egyptský přízvuk. Já ano, a když mluvím arabsky, tak nikdo nedokáže rozpoznat, odkud přesně pocházím. Slušně umím i anglicky, díky anglické škole, pak samozřejmě česky a trošku francouzsky, ale to jen málo.
Jaké to bylo učit se česky?
Strašně složité! Ta gramatika... Doteď, když píšu, pořád dělám chyby. Nevím, kde má být dlouhé á, měkké i nebo ypsilon.
Jaký typ žen se vám líbí?
To je různé, záleží na tom, jestli bych se s ní chtěl stýkat jako přítel, kamarád nebo na sex.
Mám na mysli vztah...
Já jsem měl jenom jeden, dlouhý vztah s Kypřankou, který trval téměř sedm let. Ale k té otázce - zaujme mě žena, se kterou sedím a nenudím se, prostě když je o čem mluvit, protože já mluvím rád, ale rád i poslouchám, což je strašně důležité, protože hodně lidí jenom rádo mluví a neposlouchá. Další věc - miluju ženský, které se o sebe starají, to znamená, že jsou například krásně oblečené. To nemusí být drahé oblečení, ale ona to musí umět sladit, musí mít styl, a žena také musí vonět. Důležitá věc je i to, jak se chová ve společnosti, jak mluví s mým kamarádem... Hrozně mě zajímá, jak reaguje, když ji někdo balí, a přitom ví, že ji sleduju. Věřím na lásku na první pohled, ale taky vím, že druhé nebo třetí setkání to všechno dovede zkazit. Líbí se mi ženská, která když chce být lady, tak je lady, ale nebude ječet, že nejde ven, protože prší a rozhodí jí to účes, a ženská, které když se zeptám, jestli nepůjdeme na bowling, tak nebude hodinu přemýšlet, co na sebe. Důležité jsou ale i maličkosti, třeba úsměv.
Proč jste se rozešli s onou Kypřankou?
Ona myslela, že to nemá budoucnost. Byla víc zamilovaná do Kypru než do mě. Vždycky se chtěla vrátit na Kypr a já bych tam s ní žil, já jsem ji tak miloval, že bych s ní žil i v severním Rusku nebo v severní Africe. Ale ona mi nikdy neřekla to, co jsem vždycky potřeboval slyšet, a sice, že by se mnou žila taky kdekoliv. Ale nešlo samozřejmě jenom o tohle.
Čím vás ženy dokážou naopak odradit?
Arogancí. Když je arogantní, tak nedostane ani jednu šanci, ani do postele a na vztah už vůbec ne. I když to bude překrásná holka, za kterou se otočí každý chlap... Jsem prostě takový.
Vy jste pořád nezadaný, čím to? Užíváte si?
Už je to dlouho, co chci někoho potkat a být zadaný, ale nemůžu lhát sám sobě. Je hodně mužů, kteří mají přítelkyně jenom proto, aby mohli říct, že nejsou sami. Já jsem člověk, jehož přítelkyně musí být zároveň potencionální manželka matka mých dětí. Já nemůžu s někým chodit a říct: Jo, jsi moje přítelkyně, pojď holka, teď budeme spolu. Já miluju být zamilovaný, ten pocit, to šimrání a všechno to kolem, co se toho týká, i naštvání se na tu svoji lásku a hádky. To všechno na tom miluju. Nedokážu mít falešný vztah.
Často jsou v tisku k vidění fotografie, jak jste v obětí fanynek. Neobtěžuje vás ta popularita?
Občas mě to unavuje. Ale zároveň je nádherný pocit, když někomu můžu udělat radost jenom tím, že se s ním vyfotím. Je to pro mě čest. Nebo když někomu napíšu svoje jméno na takový malinkatý sešit.
Památníček.
Ano, ten. Vždycky jsem si na fanoušky udělal čas, i když jsem byl unavený nebo rozčilený. Ale i tak se najdou lidé, kteří se chovají arogantně, například by se se mnou rádi vyfotili, ale zároveň mě odmítají uznávat.
Vyjela po vás někdy fanynka?
Já si myslím, že každý člověk, který je alespoň trošku mediálně známý, potká lidi, kteří ho milují a chtějí ho mít pro sebe. Chodí mi dopisy, ve kterých stojí, že by se se mnou chtěla dotyčná seznámit, chodí mi dárky... A je to krásný. Mám jednu skvělou fanynku, je jí sedmdesát let a chodí na všechny moje koncerty na Moravě. Ví o mně všecičko, co mi chutná, co se mi líbí, na Vánoce mi poslala cukroví a zve mě na kachnu s knedlíky. Když vystupuju, tak mi mává a já na ni.
Co všechno jste už dostal?
Různé nabídky (smích), parfémy, čokolády, kalhotky...
Co děláte, když se můžete ze svých povinností utrhnout?
Tak občas zajdu do kina a do divadla. V divadlech jsem působil pět let, dva roky v Íránu a tři roky v Kuvajtu. Hrál jsem strašně moc rolí, dramata i komedie. Ale tady jsem nikdy nehrál, když nepočítám muzikál Angelika. Divadlo mi strašně chybí, já si dokonce myslím, že jsem víc herec než zpěvák. Hrát mě bavilo, nikdy jsem nebyl unavený. Tady jsem zatím neměl možnost, taky nejsem člověk, který bude hrát cokoli. Kdyby mi někdo nabídl hezkou roli, tak bych do toho bez debat šel. Nedávno jsem se v talk show Banánové rybičky seznámil s režisérkou Mirjam Landovou, ona je hrozně zajímavá. Říkala mi, že neměla tušení, že jsem herec a že by pro mě ráda vytvořila nějakou roli. Tak uvidíme.
Máte jasnou představu, co chcete od života?
Myslím, že každý člověk má nějaký cíl. Někdo na něj zapomene a někdo se ho drží a jde si za ním. Já mám obrovské sny a mám rád lidi, kteří je mají taky a bojují za ně. Mám několik vlastních zkušeností: Když jsem chodil do školy a chtěl jsem hrát profesionálně basketbal, tak mi hodně lidí říkalo, že to nezvládnu - zvládl jsem. Když jsem pak řekl, že budu hrát v divadle, všichni říkali, že budu muset nechat školy - zvládl jsem to. Jo, nespal jsem, neměl jsem čas na kamarády, ale na jevišti mě to uspokojovalo. Když jsem přijel sem a chtěl jsem studovat medicínu, tak všichni byli skeptičtí, prý že jsem rozmazlený kluk, o kterého se rodiče vždycky postarali - zvládl jsem to. Když jsem chtěl jít do SuperStar, tak mě všichni odrazovali, že jsem cizinec a nikdo pro mě nebude hlasovat, a také, že nezvládnu školu a státnice - zvládl jsem to! Po SuperStar jsem slyšel názory, že jsem známý zpěvák a vydělávám dost peněz, takže nebudu pracovat jako doktor - pracuju! Nikdy jsem neposlouchal to negativní, vždycky jsem si šel za svým a dokázal to.
Kam směřují vaše myšlenky, když se řekne slovo SEX?
Všemožnými směry. Sex je pro mě občas způsob, jak se odreagovat, občas jak ukázat vášeň a občas jak dát najevo smutek. Když opravdu miluju, tak je přenádherné se milovat s ženou. Zbožňuju ten okamžik před orgasmem nebo těsně po. Já toho člověka jím. Pak je sex, kterým si ten večer chci člověka užívat všemi svými vášněmi, a nepřemýšlet, co s námi bude zítra. Je jedno, jestli ona má manžela apod. Prostě o ničem nepřemýšlet.